Morální status zvířat
Dříve než však začneme eticky hodnotit lidské jednání, musíme si ujasnit, vůči kterým bytostem nám vznikají nějaké povinnosti, a jaké skutky tedy má smysl hodnotit v optice určitého etického systému.
Užitečným nástrojem pro odlišení entit, vůči nimž nějaké (byť i třeba minimální) závazky – jako racionální aktéři – máme, od těch, vůči nimž žádné takové závazky nevznikají, je pojem morálního statusu. O kamenu říkáme, že nemá žádný morální status, takže pokud přemýšlíme nad tím, co uděláme s pěkným kouskem, který jsme našli na pláži, nejde samo o sobě o etickou úvahu. Pokud však malé kotě nese určitý morální status, potom jsou naše rozvahy radikálně jiného druhu, neboť do nich vstupuje normativní úvaha určující, zda zamýšlené jednání je morální (správné) či nemorální (nesprávné).
|
Painismus. Teorie britského obhájce práva zvířat Richarda D. Rydera, podle které se morální hodnota zakládá na schopnosti prožívat bolest. Bolest podle Rydera představuje jediné zlo. |
Morální status samozřejmě neodpovídá na všechny morální otázky, ba dokonce ani na většinu z nich, jeho funkce spočívá především v tom, že vytyčuje morální komunitu a určuje kritéria náležení do této komunity. Morální komunita je třída všech bytostí, které nesou nějaký morální status. Kámen z našeho příkladu nemá žádný morální status, a proto se nachází mimo morální komunitu, zatímco malé kotě alespoň minimální morální status má, a ipso facto do ní vstupuje.
|
Bytost X má morální status S tehdy a jen tehdy, pokud ze strany morálních aktérů A vznikají nějaké povinnosti vůči X, jež umožňují určit, kdy je jednání A vůči X správné a kdy je nesprávné. Morální komunita je třída M všech bytostí X, které mají morální status S.Bytost X má morální status S tehdy a jen tehdy, pokud ze strany morálních aktérů A vznikají nějaké povinnosti vůči X, jež umožňují určit, kdy je jednání A vůči X správné a kdy je nesprávné. Morální komunita je třída M všech bytostí X, které mají morální status S. |
Morální status a s ním spojený pojem morální komunity jsou neoddělitelné od kritérií náležení do morální komunity. Tato kritéria určují, jaké podmínky musí určité bytosti splňovat, aby se staly členy morální komunity. Kritéria náležení do M mají dvě roviny: exkluzivní a inkluzivní. Na jedné straně znamenají, že určité bytosti splňující dané podmínky mají morální status a spadají do morální komunity, na straně druhé z ní vylučují všechny ostatní bytosti.
|
Nositel Nobelovy ceny za mír, lékař, duchovní a filozof Albert Schweitzer hájil jednokriteriální teorii morálního statusu: za nutnou a postačující podmínku považoval život, tj. fakt, že X je živá bytost. Australský filozof Peter Singer obviňuje naši kulturu, že v praxi (ač mnohdy nevědomě) zastává jinou jednokrite riální podmínku náležení do M: skutečnost, že X jsou zástupci biologického druhu Homo sapiens. Tento humanismus – jak se mu někdy říká – tedy zahrnuje do morální komunity všechny lidské bytosti, a to ve všech fázích vývoje (embrya, plody, novorozence, dospělé jedince, staré osoby…), zcela rezolutně však vylučuje všechny příslušníky jiných biologických druhů. |
|
V současné environmentální etice se rozlišují tři přístupy: i) antropocentrický (light green, morální status mají pouze lidé, vše ostatní může mít pouze instrumentální hodnotu), ii) biocentrický (mid green, všechny živé organismy mají morální status) a konečně iii) ekocentrický (deep green, morální status mají i neživé systémy zahrnující živé bytosti i neživé objekty). |